Světlým bodem zemětřesení je zlepšení mezilidských vztahů, říkají Italové
Napsal uživatel Lucie Chvojková
Pondělí, 25 Červen 2012 00:11

Radiožurnál 25.6.2012

mirandola miniaturaItalové z oblastí zasažených zemětřesením už překonali prvotní šok. Jejich život se ale vrací do normálu jen pomalu. Země se navíc stále ještě občas lehce zatřese, a to jim na klidu nepřidává. Alespoň nějaké dobré zprávy však přicházejí. Neštěstí obyvatele sblížilo a jejich vztahy se zlepšily.

Klidně debatující skupinky lidí v podvečerním centru italského města Mirandola nesvědčí o událostech, které se tam před měsícem staly. Nedávné zemětřesení připomínají hlavně zbořené domy a ploty kolem nich. Tamní obyvatelé se ale stále bojí. Hovořila s nimi spolupracovnice Lucie Chvojková

talkSpustit příspěvek

„Náš i jejich dům je v pořádku, problém je ale v hlavě," říká paní Santina, která stojí se svým mužem a další manželskou dvojicí na otevřeném prostranství zpřístupněné části korza města Girandola. Prozatím se nemá kam vrátit do práce.

Manžel její kamarádky Marco, bankéř úřadující ve stanu v tričku a kraťasech, jí dává za pravdu: „Přes den se člověk nějak rozptýlí, kdo neztratil práci, ten pracuje. S padající tmou se to ale všechno vrací. Ten šok přišel v noci. Copak by teď někdo mohl spát vevnitř v domě?"

Jeho žena Anna se snaží manžela uklidnit. Podle ní všem pomůže jen čas.

„Já nevím, mně asi ne, já mám opravdu velký strach. Prostě se bojíme, i ve stanu," směje se navzdory slzám v očích paní Santina.

Místní však tvrdí, že se tu po zemětřesení zlepšily mezilidské vztahy. Ve stanových táborech vznikly nové mikrosvěty a sblížili se lidé, kteří se na ulici dříve ani nepozdravili.

Improvizované kempy jsou podle Marca jeden velký 'hrnec'. „Pověz, jak jsi mi ale dneska vyprávěl, jak jsi jel do Polska v trenýrkách," prosí Santina Marka.

„Byli jsme pantoflích a spodním prádle, když to přišlo. Ještě jsem stihl popadnout telefon, nabíječku a peněženku. Prostě jsme se sebrali a vyrazili do bezpečí za rodinou. Tady moje žena Anna je z Polska. Kdyby nás zastavili, asi by nás zavřeli do blázince," vypráví Marko.

„Od 29. května jsem se nedokázala zasmát. Dneska jsi mě ale Marco fakt rozesmál a daroval mi trochu radosti," děkuje Santina.

 

Z Mirandoly pro Radiožurnál Lucie Chvojková