Od vyhnanství Karla Havlíčka Borovského v Brixenu uplynulo 160 let
Napsal uživatel Lucie Chvojková
Čtvrtek, 22 Prosinec 2011 22:51

Radiožurnál 22.12.2011

Brixen, převážně německy mluvící městečko v italském Jižním Tyrolsku, znají ti z nás, kteří jezdí do této oblasti lyžovat. Téměř všichni ho ale máme spojené ze školních lavic s vyhnanstvím českého novináře a spisovatele Karla Havlíčka Borovského. A dnes je tomu právě 160 let, co tam jeho 3,5 roku dlouhé vyhnanství začalo.

Severoitalské městečko Brixen pulsuje vánoční atmosférou i přesto, že není zahaleno romantickou sněhovou pokrývkou. Přesně před sto šedesáti lety, 22. prosince 1851, sem přivezl spěšný koňský dostavník Karla Havlíčka Borovského, který tu strávil ve vyhnanství téměř tři a půl roku. Cesta, která se dnes dá urazit autem po pohodlné dálnici za něco málo přes šest hodin, trvala tehdy celých šest dní.

Ve zdejším informačním centru je na vyžádání k dostání vyčerpávající prospekt mapující místa jeho zdejšího pobytu. Nechybí v něm ani čeština.

talk přehrát příspěvek

Příspěvek o uplynutí 160 let od deportace Havlíčka do Brixenu připravila pro Večerní Radiožurnál Lucie Chvojková

„Máme tu k dispozici i kopii návštěvní knihy hotelu U Slona, kde váš spisovatel zpočátku bydlel a kam od roku 1911 návštěvníci, převážně čeští obyvatelé a emigranti, vpisují své dojmy v souvislosti s jeho osobou a pobytem zde," říká sympatická pracovnice informačního střediska.

Při listování knihou narážím i na deset let starý - vlepený - dopis tehdejšího prezidenta Václava Havla, který má dnes, v den státního smutku a v předvečer jeho pohřbu, zvláštní příchuť. Nemohl se tehdy osobně zúčastnit slavnostní ceremonie, pořádané u příležitosti stopadesátého výročí Havlíčkova příjezdu do Brixenu. V dopise Havel píše:

„Nadhledem, vytříbeným rozumem a humorem bojoval Havlíček proti všem formám hlouposti, omezenosti, zbabělosti i zvůle, s nimiž se ve svém okolí setkával. Je to výzva, která neztrácí na své intenzitě v žádné době a v žádném režimu."

O mučedníku Havlíčkovi, strádajícím v Brixenském vyhnanství, jsme se ve škole učili snad všichni. Existuje ale i zcela opačný názor. Že si tu Havlíček užil s rodinou báječnou dovolenou.

 

Hmotnou nouzí Havlíček v Brixenu rozhodně netrpěl. Od rakouského ministerstva vnitra dostával na živobytí 500 zlatých ročně, což byl v tehdejší době plat vyššího úředníka. Hotel u Slona byl nejluxusnějším hotelem ve městě a se svými čtyřmi hvězdičkami superior je jím i dnes.

„Když za ním o rok později přijela manželka s dcerou, pronajal si od majitele Hotelu u Slona, mého prapradědečka Zikmunda Maiera, malý domek se zahradním altánkem za městem. Dnes v něm bydlím já se svojí rodinou," říká Hans Heins, vzděláním historik. Havlíčkův životní příběh zná do nejmenších detailů.

I když po hmotné stránce Havlíček v Brixenském vyhnanství nijak nestrádal, byl v zapadlém alpském městečku, odtržen od vlasti i od přátel, velmi nešťastný. Pustil se tedy do psaní básní. Vznikly tu například Král Lávra nebo Tyrolské elegie.

Dnes už je nenápadný domek, kde Havlíček žil, téměř uprostřed Brixenu. Na jeho pobyt upomíná pamětní deska, umístěná na průčelí domku, za kamennou zdí porostlou břečťanem, který dodává místu půvabný punc starobylosti.

„Čechů, kteří přijíždějí, aby se podívali na dům, kde Havlíček bydlel, stále přibývá. Jsou to autobusové zájezdy i lidé na kole. Jsou vždy velmi ohleduplní a naše soukromí nijak nenarušují. Udělají si pár fotek, podívají se na dům a občas také zazpívají na Havlíčkovu počest nějakou českou písničku," dodává Hans Heins.