MF DNES - Papež mi volá dvakrát týdně

 Bavorsko se hodilo do gala, chystá se na návštěvu svého rodáka, papeže Benedikta XVI. „Očekávají ho tu s velkým napětím a zvědavostí," říká papežův bratr Georg Ratzinger v exkluzivním rozhovoru s Lucií Chvojkovou pro MF DNES.

 Stojím u branky před domem Georga Ratzingera v Řezně a zvoním na ručně psanou jmenovku na zvonku. Kdo ví, jak dlouho na ní bude moci jméno Ratzinger takhle stát. Poutá velkou pozornost. Ze dveří vykukuje paní Agnes, ošetřovatelka a hospodyně pana Georga Ratzingera. Přicházím do poměrně málo osvětlené místnosti. Georg Ratzinger má problémy se zrakem. Světlo nepotřebuje. Pokoj je zařízen velmi skromně. Papežský znak namalovaný nad dveřmi, fotky na stěnách a liturgické předměty na komodě v rohu pokoje dávají tušit, že to není tak úplně běžná domácnost. Starý pán sedí u stolu a právě dojídá večeři – bramboračku. Všechny jeho pohyby jsou pomalé. Vypadá unaveně. Nabízí mi židli, a tak si přisedám. Brzy bude na mém místě sedět papež. Právě dnes začíná Benedikt XVI. čili Joseph Ratzinger návštěvu rodného Bavorska. Ve svém programu má na návštěvu u svého o tři roky staršího bratra vyčleněn celý jeden den. Georg Ratzinger dává rozhovory jen velmi výjimečně, po publicitě nebaží. Teď ještě chválí kuchařské umění paní Agnes a ta se spokojeně usmívá. Co chystá k obědu pro papeže, ale prozradit nechce. Jen s tajuplným výrazem ve tváři odnáší prázdný talíř. Zůstáváme s papežovým bratrem sami.

Těsně po volbě papeže jste vyjádřil nespokojenost s tím, že byl váš bratr zvolen papežem. Měl jste obavy především o jeho zdraví. Změnil jste názor? Jste rád, že se stal papežem?

Než se stal papežem, byl kardinálem. Nemá to jen čistě lidský rozměr. Já to beru jako určité podrobení se Bohu. Bůh ho povolal pro tuto důležitou úlohu. A i já se snažím do té míry, do které záměrům Boha rozumím, s nimi souhlasit.

Papež má malý dům v Pentlingu. Navštěvoval jste ho tam?

Byl jsem velmi často hostem při různých příležitostech. Dům byl dokončen v září nebo v říjnu roku 1970. Až do své smrti – celých jedenadvacet let – tam s mým bratrem žila také naše sestra. Během toho období jsme tam strávili všichni společně mnoho krásných okamžiků. Po její smrti je dům užíván už velmi málo, protože i bratra mezitím jeho povinnosti povolaly jinam. Pak už tam jezdil jen na pár dní během dovolené, o Vánocích jsme tam spolu zdobili vánoční stromeček. Teď, před bratrovým návratem do Bavorska, prošel dům i zahrada menšími úpravami.

Ten dům je obestřen tak trochu tajemstvím. Jen málokdo byl uvnitř. Můžete ho trochu popsat?

Ale jistě, rád. V přízemí je velká ústřední místnost, která sloužila jako obývací pokoj. Teď je skoro prázdná. Pak je tam kuchyň, která se poslední dobou také skoro nepoužívá. Nahoře má můj bratr ložnici, která fungovala současně jako jakási pracovna. Dále je tam pokoj, kde bydlela naše sestra, a malá kuchyň, která se v současné době během bratrových pobytů používá.

Vaše rodina měla vždy blízko k hudbě. Váš otec hrál na klavír, vy jste vedl po dlouhá léta chlapecký pěvecký sbor. I vašeho bratra jsme viděli v televizi, jak hraje na klavír.

Já bych vám tedy nezahrál... Mám na to jako muzikant trochu přísnější kritéria. Je pravda, že bratr takto na veřejnosti hrál, ale já myslím, že když člověk necvičí, nemůže to pak být pro posluchače radost. V 19. století žil jeden slavný hudebník, bohužel si nepamatuji jméno, a ten řekl: Když jeden den necvičím, zaregistrují to mé prs ty. Když necvičím dva dny, tak to zaregistruješ i ty, můj příteli. Když necvičím tři dny, pozná to každý. Já bych tedy v televizi nehrál.

Vy jste však život hudbě svým způsobem zasvětil, že? Byl jste sbormistrem chlapeckého sboru a s ním jste procestoval celý svět.

Ano, to je pravda. Ten sbor jsem vedl přes třicet let. Patří mezi nejstarší svého druhu na světě. V roce 970 založil biskup Wolfgang školu, jejíž žáci se účastnili jako ministranti bohoslužeb. Počátek tradice dětského sboru Domspatzen se dá datovat od této chvíle. Tehdy se muzicírovalo úplně jinak než dnes. Nebyly žádné notové předpisy a zpívalo se jen jednohlasně. Bylo to takové zpívání na počest Boha. Můj předchůdce Theobald Schrems pozvedl sbor na uměleckou úroveň, kterou jsem se snažil udržet a zvyšovat.

Váš bratr nyní přijede na několikadenní návštěvu do Bavorska. Jak se na něj těšíte?

I když spolu býváme v pravidelném kontaktu, protože mi bratr tak dvakrát týdně volá, těším se, že ho teď zase uvidím. Strávíme spolu trochu času, i když bude mít velmi nabitý program. Pojedeme také společně navštívit hrob rodičů.

Jak ho tu lidé očekávají?

S velkým napětím a zvědavostí. To očekávání je jiné, než když byl profesorem nebo kardinálem. Přijede stejný člověk, ale lidé se na něj dívají úplně jinýma očima. Jejich vnímaní je jiné. Přijede jako papež a to je pro ně ojedinělý pocit.

Vy ho však vidíte především jako svého bratra. Jaký je coby sourozenec?

K tomu vám toho moc nepovím. Existuje o něm spousta literatury, mnoho knih napsal i on sám a z toho se dá velmi dobře poznat jeho osobnost. V úřadu papeže už je déle než rok a z jeho působení během této doby si každý může udělat své závěry.

Georg Ratzinger se na chvíli odmlčí a pak dodává: „Už bych rád skončil." Skloní hlavu a prsty jedné ruky si promne koutky očí. Výraz jeho tváře je velmi unavený. Najednou se ale jeho tvář nečekaně rozjasní, jakoby mu nějaká vzpomínka navrátila trochu sil. Znovu zvedne hlavu směrem ke mně a s úsměvem pronese: Ale ještě mi řekněte, vy jste tedy z Prahy?

Ano. Proč se ptáte?

Na Čechy moc rád vzpomínám. V roce 1968 a 1992 jsme zpívali se sborem v kostele sv. Mikuláše. A pak je kousek od Prahy jeden moc krásný hrad, teď si narychlo nevybavuji jméno...

Myslíte Karlštejn?

Ano ano. Karlštejn. Karlštejnská kapitula udržovala přátelské vztahy s kapitulou tady v Řezně. U příležitosti výročí smrti Karla IV. se tam pořádá každý rok první adventní neděli bohoslužba. Gustav Novák tam pokaždé vedl bohoslužbu. Mnohokrát jsem se této události v minulosti zúčastnil, dokud mi to moje zdraví dovolovalo... Karlštejn je moc krásný a romantický hrad.

Ano, to je pravda...

No a na zpáteční cestě jsem si vždycky u Gustava Nováka na farnosti v Berouně udělal malou zastávku. Neznáte ho?

Ne, pana Nováka neznám. Ale z Berouna pochází část mých příbuzných.

Gustav Novák bohužel začátkem července zemřel. Moji kolegové tam jeli na pohřeb. Býval bych tam taky rád jel, ale to zdraví... Ale teď už mě prosím omluvte. Jak říkají v Itálii: finito. (usměje se)__

Vrací se jeden z nás

Německo má letos nabitý rok. Po mistrovství světa ve fotbale je tu další událost, která bude znamenat pro celou zemi a především pro Bavorsko velké zviditelnění. Joseph Ratzinger se vrací na několik dní do rodného kraje poprvé jako papež Benedikt XVI. Přípravy zde pojali opravdu velkolepě. Ať věřící nebo ateisté, všichni jsou na svého krajana hrdí. A katolická církev je spokojená. Od papežské volby zaznamenala nárůst počtu věřících a od návštěvy si slibuje, že tuto bilanci ještě vylepší. „I život zdejšího kostela se poslední dobou velmi oživil. Přijíždějí sem církevní představitelé z celého světa a to povzbuzuje zájem i německých věřících," říká starosta Marktlu am Inn, papežovy rodné vesničky, Hubert Getschweneder.

Papež, s. r. o.

Když se v květnu loňského roku stal Joseph Ratzinger papežem, mnoho obchodníků v jeho rodném kraji zažilo několik bezesných nocí. Přemýšleli o tom, jak by se tato skutečnost dala zpeněžit. Někomu se to podařilo rychle, někomu pomaleji, někomu vkusně, jinému už méně. Papež se začal usmívat z medů, svíček i sklenic od piva. „Mně se to moc nelíbí. Některé věci mi nepřipadají důstojné," říká starosta Getschweneder. Vesnice na papežově zvolení vydělala asi nejvíc. Zatímco dříve sem zavítalo kolem dvou tisíc turistů ročně, od papežova zvolení před rokem a půl už se jich přijelo podívat více než 180 tisíc. Počinem zdejšího zastupitelstva je velkoryse pojaté muzeum. A vyčítat místním obchodníkům snahu o zisk tu vypadá nemístně – v muzeu si můžete koupit nejen videokazety, cédéčka a knihy, ale i trička s papežovými citáty. „Založili jsme společnost s ručením omezeným a zaměstnali turistického manažera. Na předměty s papežovou tematikou jsme si opatřili copyright," odhaluje promyšlenou strategii Getschweneder.

Zde spatřil světlo světa Joseph Ratzinger

Papežův rodný dům je zcela samostatnou kapitolou. Jeho původní majitelka Claudia Dandlová jistě až do poslední papežské volby netušila, na jakém zlatém vejci sedí. Rozhodně jí to došlo ve chvíli, kdy u dveří začaly zvonit zástupy poutníků. Jejich zájem se k jejich velkému zklamání setkával u paní Dandlové s naprostým nepochopením. Ve chvíli, kdy Claudia Dandlová oznámila svůj úmysl dům prodat, rozpoutal se o něj boj, z něhož nakonec vyšlo vítězně sdružení diecézí z Mnichova, Řezna a Pasova. Podle spekulací zaplatilo sdružení tři miliony eur. Dům prošel rekonstrukcí a vzniklo zde muzeum. Do poslední chvíle před velkým dnem se finišuje s posledními úpravami. Je nezbytné, aby si ho mohli poutníci prohlédnout právě během papežovy návštěvy, protože je to šance, jak by se mohla vrátil část investic.

Kde je jeho domov?

Obyvatelům zbytku Bavorska připadá zvýšený zájem o Marktl am Inn trochu nespravedlivý. Papež Benedikt XVI. se zde sice narodil, ale strávil tu jen dva roky svého života. Wolfgang Beinardt, profesor z Řezna, byl nejen spolupracovníkem Josepha Ratzingera na univerzitě, ale i jeho spoluobčanem v Pentlingu. „Jako profesor byl v roce 1969 povolán do Řezna. V Pentlingu, který s Řeznem bezprostředně sousedí, si postavil malý dům. Jednou řekl, že Pentling je jeho domovem v pravém slova smyslu." Na otázku, jak očekávají papeže lidé právě v Pentlingu, odpovídá profesor Beinardt: „Pro nás, obyvatele Pentlingu, se nevrací papež, vrací se jeden z nás, který se stal papežem."

Georg Ratzinger

Narodil se 15. 1. 1924 v Pleinkirchenu nedaleko Altöttingu v horním Bavorsku. Je římskokatolickým knězem a církevním hudebníkem a také bratrem papeže Benedikta XVI. Už jako jedenáctiletý hrál na kostelní varhany. Vystudoval v církevním semináři a byl členem církevního pěveckeho souboru Domspatzen v Řezně. V r. 1941 vstoupil povinně do Hitlerjugend a o rok později byl naverbován do armády říšského wehrmachtu. V roce 1944 padl v Itálii do amerického zajetí a domů se vrátil až po válce. Vedle studia teologie se věnoval také studiu církevní hudby. V r. 1957 ukončil studia, díky kterým se mohl stát o 7 let později sbormistrem dětského církevního sboru Domspatzen v Řezně, který vedl třicet let. Jeho následníkem se stal v roku 1994 Roland Buchner. Věnoval se hudbě nejen jako hudebník, ale i jako skladatel. 6. srpna 2005 byl na římské klinice Gemelli operován kvůli nepravidelnostem srdečního rytmu. Následně se zotavoval v letním papežském sídle Castel Gandolfo nedaleko Říma. Žije v Řezně a své cesty omezil ze zdravotních důvodů na minimum.