Pokračování Kurandery - další Mamaniho kniha!
Napsal uživatel Lucie Chvojková
Úterý, 26 Srpen 2014 00:00

Tak zase překládám ... slovo za slovem, stránku za stránkou, kapitolu za kapitolou, mám před očima všechny ženy, které na další Mamaniho knihu netrpělivě čekají.

Ano, dělám to pro vás všechny, které mi píšete, jak vás kniha Kurandera oslovila a změnila vám život, i pro ty, které ještě nevědí, že tomu tak bude. Trávím tak letošní léto. Mnoho hodin každý den a stal se z toho jakýsi způsob meditace. Vyžaduje to nejen pevnou vůli a železnou pravidelnost, ale i klid a soustředění, aby se z knihy nevytratilo poselství, které ukrývá.

Jak sami víte, Mamaniho knihy nejsou jen obyčejné romány. Neustále přemítám nad tím, jaká slova zvolit, aby v češtině nejlépe vyjadřovala, co chtěl autor říci, stejně jako jsem to dělala u první knihy. Teď, když ho znám osobně a viděla jsem v jeho doprovodu na vlastní oči místa v Peru, která v knihách popisuje, jde to mnohem lépe.

A během překládání se mi vynořují v mysli obrazy mé vlastní cesty, kterou jsem v těchto letech prošla, momenty u kterých byl Mamani i u kterých nebyl a náhle chápu význam některých událostí mnohem jasněji. Je v tom jakási fatalita. Stejná, jako když jsem se v šestnácti začala učit jako samouk italsky, protože jsem prostě věděla, že musím.

Nemělo to vůbec žádnou logiku, bylo krátce po revoluci, široko daleko žádný učitel italštiny, moje maminka byla profesorka francouzštiny a táta mluvil výborně německy. Byla v tom ale síla, kterou člověk cítí někde hluboko ve svém nitru. O té se nediskutuje. Je to síla, která hory přenáší a ta se dá jen následovat. Věděla jsem, že je to součást mé cesty, a tak jsem se neptala a učila se.

Koho by napadlo, že to budu jednou potřebovat k překládání knihy o Peru?! A stejně tak vím, že součástí mé cesty je provázet cestou Kurandery jiné ženy. A tak to dělám. Více informací o seminářích, přednáškách i přesných termínech najdete na FB stránce Kurandera

Lucie

Jak překládám pokračování Kurandery